Proč pracujeme občas raději zadarmo?

Ilustrační foto dobrovolníkaLetošní povodně nás naučily mnohé. Kromě všech negativních lekcí a následků si lze ale všimnout i mnoha pozoruhodných pozitivních věcí. Jednou z nich je i dobrovolnictví při odklízení následků velké vody. Proč lidé pracují dobrovolně a baví je to?

Povodně a dřina

Strávil jsem týden svého života prakticky jen tím, že jsem vystěhovával zničený majetek obětí povodní, kydal do kolečka lopaty plné nevábného bahna a poskytoval psychosociální intervenci u lidí, kteří povodně snášeli nejhůře.

Během této práce jsem se občas pozastavil a zamyslel se nad tím, proč mě ta práce tak baví, a i přestože celý den běhám a tvrdě dřu, tak mě nebolí nohy a nemyslím na to, kdy už ta dřina skončí. Odpověď jsem nalezl v knize Dana Arielyho, který se zabýval mimo jiné i tím, proč nás baví pracovat zadarmo.

Sociální a tržní svět

Podle něj totiž žijeme ve dvou světech, které se vzájemně do jisté míry vylučují. Jedním z těchto světů je svět sociálních norem a druhým pak svět tržního hospodářství. Pokud pracujete zadarmo, pak se na vás nevztahují klasické tržní zákony, nýbrž zákony společenské.

Svět společenských zákonů lze definovat jen obtížně. Vše je v něm založeno na intuici, altruismu a výměně „dobrých pocitů“. Peníze do něj nepatří. Nechali byste si snad zaplatit za to, že někomu podržíte dveře? Nebo že pomůžete slepci přes přechod? A očekáváte snad, že vám vaše děti zaplatí za péči, kterou jste o ně projevili?

Oproti tomu svět tržní je zcela jiný vesmír, který je přísně logický a snadno určitelný. Vše zde něco stojí, na všechno jsou pravidla a regule. Uplatňuje se zde více kreativita, zaměření na cíl a individualismus. Tržní svět zná jen dva pocity: spokojen/nespokojen. A oba se točí jen kolem toho, kolik vyděláme a kolik utratíme.

Moje dobrovolná práce tak byla ve světě společenských norem. Všechno jsem dělal pro svůj dobrý pocit a dobrý pocit lidí, kterým jsem pomáhal. Na oplátku jsem nedostal ani korunu, ale oběd a kofolu, popřípadě pár baget a kávu. Fungoval zde starý systém směny. Lidé totiž intuitivně ví, že společenský a tržní svět mají být co nejlépe odděleny.

Válka světů

Co když ale odděleny nejsou? Kdo ve střetu světů vyhraje? Výzkumy lidského chování favorizují svět tržní. Dan Ariely s kolegou Jamesem Heymanem z Californské Univerzity provedli sérii experimentů, které to dokazují.

Rozdělili pokusné osoby na tři skupiny a každé z nich dali stejný jednoduchý úkol. Jedné skupině zaplatili 5 dolarů, druhé jen 50 centů a poslední nezaplatili nic, ale prezentovali tento úkol jako přátelskou laskavost.

Výsledky byly jasné. Lidé, kterým dali 5 dolarů, byli o polovinu výkonnější, než ti, kteří dostali jenom 50 centů. Nejlepšího výsledku však dosahovala skupina poslední, která pracovala jen za „dobrý pocit“. Ukázalo se tak, že společenské normy jsou podstatně lepší motivací než peníze.

Dárky a peníze

Podobné to bylo i v případě, kdy účastníci dostali místo peněz dárky v podobných hodnotách jako v předchozím experimentu (tyčinku v hodnotě 50 centů a čokoládu za 5 dolarů) nebo pracovali zadarmo. Nezávisle na hodnotě dárku podaly všechny tři skupiny přibližně stejně vysoký výkon. Dárek je totiž už součástí světa společenských norem.

Ovšem ve chvíli, kdy jim bylo řečeno, kolik dárek stojí, vtrhl do sociálního světa tržní uragán a výkony se vrátily do původních hodnot. Dárek najednou nebyl dárkem, ale spíše peněžitou odměnou ve sladkém balení, podle jejíž hodnoty účastníci výzkumu poměřovali svou práci. Proto je také společensky nepřijatelné nechávat na dárcích cenovky z obchodu.

Nedávejte mi peníze!

Kdyby za mnou tedy po obědě přišel koordinátor dobrovolníků a řekl mi, že odpoledne si vydělám padesát korun na hodinu, můj vztah k práci by se rapidně zhoršil. Najednou bych začal uvažovat nad tím, kolik bych si mohl vydělat jinde, začal bych se různě poflakovat a myslel jen na to, aby ten den skončil. Pak bych se zamyslel nad tím, zda mi ta padesátikoruna opravdu stojí za další hodinu bolesti nohou a ničení svých zad, a ačkoli bych možná práci dodělal, nejspíše bych byl na jejím konci pěkně otrávený.

Tržní svět by mi tedy nejspíše úplně zničil dobrý pocit z práce. Pokud by mi však koordinátor řekl, že dostanu dvě stovky na hodinu, pak bych nejspíše pracoval docela rád, ale s úplně jinou motivací, než na začátku. Altruismus by se propadl kamsi do hlubin a přede mnou by byla jen vidina slušného výdělku.

Peníze jsou platidlem trhu. Pocity jsou platidlem společenských vztahů. Opravdu ale nejde platit obojím a vyhnout se válce světů?

Zdroje:

Ariely, D. (2009). Jak drahé je zdarma: proč chytří lidé přijímají špatná rozhodnutí: iracionální faktory v ekonomice i v životě (Vyd. 1.). Praha: Práh.

Heyman, J., & Ariely, D. (2004). Effort for payment: A tale of two markets. Psychological Science, 15(11), 787–793. doi:10.1111/j.0956-7976.2004.00757.x


autor: Pustina Jaroslav
další články autora »

Počítadlo návštěv