Mýtus multitaskingu: pozornost není nekonečná

Multitaskující muž.Multitasking je slovo pocházející z angličtiny, pro které neexistuje přesný český ekvivalent. Ve své podstatě jde o schopnost dělat více věcí najednou. Nedávné studie ale prokázaly, že pokud nejste tzv. supertasker, tak si snaha stihnout toho co nejvíc najednou vybere daň na výsledné kvalitě vaší práce.

Minulost a současnost multitaskingu

Výzkum multitaskingu začal po druhé světové válce s rozvojem letecké dopravy, při které museli piloti věnovat pozornost mnoha přístrojovým hodnotám najednou. To vedlo k častým nehodám způsobeným lidskou chybou.

V současné době je multitasking především předmětem neurověd. Základem jeho výzkumu je schopnost a efektivita dělení pozornosti mezi různé podněty a úkoly. Naše pozornost za normálních okolností zvyšuje či snižuje důležitost určitých signálů, které k nám z vnějšího světa přicházejí. Tyto procesy jsou nazývané facilitace a inhibice.

Limity pozornosti

Pozornost ale není nekonečná. Máme jí k dispozici jen určité množství, se kterým musíme hospodařit. Když se soustředíme jen na jediný úkol, pak je naše pozornost výhradně zaměřena jen na jeho řešení, díky čemuž stoupá naše efektivita. Když ale děláme více věcí najednou, pak je nutně děláme všechny hůře.

Výzkumy, které provedl tým autorů vedený David L. Strayerem z univerzity v Utahu, spolehlivě prokázaly, že řízení auta a souběžné telefonování výrazně snižuje pozornost řidiče. Telefonující lidé v simulátoru často nezastavili na přikázané stopce a občas dokonce projeli křižovatku na červenou. Dle jeho slov tak není otázka multitaskingu již akademickým tématem, nýbrž otázkou života a smrti.

Svoji roli hraje i osobnost

Lidé, kteří sami sebe nazývají multitaskery, jsou navíc často v této činnosti nejhorší. Mívají totiž sníženou kapacitu pracovní paměti, jsou více impulsivní a hledají více vzrušení. To potvrdila i studie Stephena J. Paynea z univerzity v Bath, ve které se chtěly pokusné osoby s větší tendencí k multitaskingu déle věnovat té činnosti, která jim přinášela největší potěšení.

Celkově lze tedy říci, že multitasking spíše výkon zhoršuje, než aby práci urychloval. Silným argumentem pro soustředěnost na jednu činnost je i tzv. fenomén flow, který získáme jen při plném ponoření do jedné činnosti. Při flow se ztrácí pocit sebe sama – my jsme činností a ničím jiným. Absolutní soustředěnost a splynutí s jednou činností přináší rapidní zvýšení výkonu a pocitu spokojenosti s činností. To je něco, co multitaskeři zažívají zřídkakdy.

Nadlidé mezi námi

Výzkumy ovšem odhalily i supertaskery, kteří jsou v populaci zastoupeni přibližně ve 2.5%. Tito lidé spotřebovávají svou pracovní paměť efektivněji nezávisle na náročnosti úkolu. Aktivita jejich mozku je stále stejná nezávisle na tom, kolik mají naloženo úkolů. Větší množství práce tak zvládají s menším množstvím chyb.

Tito lidé dle výsledků z funkční magnetické rezonance (fMRI) vykazují odlišnou aktivitu v prefrontálním cortexu, který je zodpovědný mimo jiné právě za pracovní paměť. Podle srovnávacích studií s primáty vykazuje v lidském mozku tato část daleko více neuronálních propojení, z čehož vědci usuzují, že jde o jeden z ukazatelů vyššího evolučního stupně člověka. Supertaskeři jsou tak s trochou nadsázky „super-lidé“.

Supertaskeři se s větší pravděpodobností vyskytují u profesí, kde je multitasking nezbytností. Může tak jít o piloty letadel, profesionální počítačové hráče nebo elitní doktory na pohotovosti. Naprostá většina populace ale mezi tyto nadané lidi nepatří a přílišný multitasking může vést ke zbytečnému stresu a snížení profesního výkonu.

Zdroje:

David L. Strayer, Drews, F. A., & Johnston, W. A. (2003). Cell phone-induced failures of visual attention during simulated driving. Journal of Experimental Psychology: Applied, 9(1), 23–32. doi:10.1037/1076-898X.9.1.23

Payne, S. J., Duggan, G. B., & Neth, H. (2007). Discretionary task interleaving: Heuristics for time allocation in cognitive foraging. Journal of Experimental Psychology: General, 136(3), 370–388. doi:10.1037/0096-3445.136.3.370

Strayer, D. L., & Drews, F. A. (2007). Cell-phone-induced driver distraction. Current Directions in Psychological Science, 16(3), 128–131. doi:10.1111/j.1467-8721.2007.00489.x

Strayer, D. L., & Watson, J. M. (2012). Supertaskers and the multitasking brain. Scientific American: Mind, (2), 22–29.

 


autor: Pustina Jaroslav
další články autora »

Počítadlo návštěv